Elena Lejsková

Jak jsem se dostala k Flamencu

V 9 letech jsem prostřednictvím kytary ochutnala první flamencové tóny a láska k tomuto stylu mě od té doby nepustila. Svérázné prudké pohyby, dupání, vlající nekonečná sukně – zdálo se mi, že se skrze flamenco může odehrát jakýkoliv příběh, a ukázalo se, že tomu tak je. Tato hudebně-taneční památka UNESCO si nepochybně zaslouží zachování pro další generace, je to pestrá sbírka rytmů, stylů, na první pohled nesourodých. Z mého pohledu znamená svobodu projevu – radost, touha, smutek, vztek, láska – jakékoliv pocity a prožitky vložíte, nádherná hudba a tanec pozvednou na umělecký zážitek. Znamená také radost z náhodných setkání a špetku prázdnin ve všední den, jako když jdete v Brně po České, přitáhnou vás známé tóny cimbálu, najednou se vrtíte do rytmu s dalšími kolemjdoucími. Totéž se odehrává jen s malinko jinými kulisami třeba ve Španělsku – zprvu osamělý kytarista, někdo se přidá s potlesky (palmas), další tluče na bednu (cajon), kolemjdoucí si vzpomene na slova a zpívá, čiperná starší dáma tanečně improvizuje a máme tu fiestu. Právě takové malé radosti mě baví, spontánnost, dětská radost, a malou slavnost všedního dne, pokud budete chtít, si můžeme udělat kdykoliv na lekci. Stačí chytlavá písnička a už to jede. 

Moje zkušenosti

Flamencovému tanci se intenzivně věnuji od roku 2018 a měla jsem možnost se učit od úžasných lektorů. Každý má svůj jedinečný projev: Marie Čadová, Lucie Bevelaqua, Lorena Franco, Iveta Rivero, Carlos Sepúlveda, Markéta Polášková, Cristina Aguilera. Inspirace je téměř nekonečná a není třeba si dělat hlavu, když to nepůjde hned. Žádný učený z nebe nespadl. I naprosté světové špičky říkají, že se neustále učí. Je to proces.

Jsem součástí taneční skupiny Flamenco chicas Brno pod vedením Marušky Čadové. Za poslední 4 roky vystupování jsme si užily spoustu zábavy a účastí např. na několika ročnících Dne tance, festivalu Ibérica, na přednáškách o flamencu, svatbě, několika plesech. Zkrátka tančíme, kde se dá.