Úderem půl deváté reflektory ozářily parket a sál utichl a úžasem vzdychl. Vystoupily lektorky Centra Tance se zlatými křídly egyptské bohyně Isis – prostě paráda, málem jsem si došla pro sluneční brýle, jak to efektně blýskalo. Ani jsem se nenadála a Egyptské bohyně nahradil indický tanec Bollywood. Ano, nepřeklepla jsem se, Bollywood. Že jste o tom neslyšeli? Já do této soboty také ne (raději jsem se ještě ujišťovala u kamarádky, zda jsem neslyšela špatně, či zda se moderátor nepřeřekl). Naštěstí jsem byla ujištěna, že mě smysly neklamou a že je to tanec inspirovaný indickými filmy (co nejdříve si zkusím nějaký sehnat ). Také jste letos promeškali karneval v Riu? Nevadí. První vstup zakončila pravá brazilská karnevalová samba. Lektorce patří můj hluboký obdiv, jak bravurně zvládne „křepčit“ na vysokých podpatcích, vrtět celým tělem a rozdávat úsměvy na všechny strany. Já už bych se tam pravděpodobně natáhla jak dlouhá, tak široká a úsměv bych sklidila tak akorát od přihlížejících diváků. Co úsměv, tak možná pořádný řehot. Pak již brazilské rytmy vystřídala, jak už to na plesech bývá, kapela Ozvěny, která všechny, doposud přihlížející, vyzvala do víru tance. Hudba byla hezká, příjemná, dobře vybrané písničky, na které se dalo tančit skoro cokoliv (třeba polka na 3 doby ), no jo, ne každý umí).